Vyvlastníme vás, mějte strpení |
5.5.2008 Hospodářské noviny str. 10 názory |
JIŘÍ LESCHTINA |
Potichu a bez vysvětlení přijal kabinet prazvláštní rozhodnutí v patnáctiletém sporu o pozemky pro dostavbu dálnice D11, jenž vede se státem farmářka Ludmila Havránková. I když se dohodla s Ředitelstvím silnic a dálnic, že za třináct hektarů svých stavebních pozemků dostane 250 hektarů zemědělské půdy, kterou už vyčlenil Pozemkový fond, ministři smetli dohodu ze stolu.
Nůž na krk
Znepokojující je už samotná arogance vlády, která se usnesla na vlastní variantě odškodnění, jež ale farmářka od počátku odmítá a trvá na náhradě půdy za půdu. Případ může mít nebezpečný společenský dopad. Ministerstvo se chystá na změnu vyvlastňovacích paragrafů, ohrožující samu nedotknutelnost soukromého vlastnictví.
Dnes nikdo nemůže začít stavět, dokud soud nerozhodne, zda je vyvlastnění skutečně ve veřejném zájmu a jestli je náhrada za majetek dostatečná. Ministerstvo ale posílá do vlády novelu, jež by umožnila státu vykoupit majetek ve veřejném zájmu i přes nesouhlas vlastníků, a soud by jen rozhodoval o ceně.
Úřady by pak mohly předat pozemky natěšenému investorovi a ten by mohl začít planýrovat. Žádný soud by stavbu nezastavil.
Už jenom zmínka, že se něco takového chystá, je nožem na krk všem, jejichž pozemky chce stát vykoupit. Jeden z iniciátorů novely - jihočeský senátor za ODS Pavel Eybert (člen Sdružení pro výstavbu dálnic D3 a R4) - je spokojen: »Novela není ještě schválena a už nám pomohla. Řada lidí prodala ze strachu.«
Šokující Bursík
Jestliže s něčím takovým přicházejí politici strany, hlásící se ke konzervatismu, máme o důvod víc být ve střehu. Tím spíš, že to není poprvé. Již za vlády sociálních demokratů stejný návrh podala skupina poslanců ČSSD a ODS. Tehdy šlo o reakci na houževnatý boj sedláka Jana Rajtera z Havraně i na odpor Markéty Regecové z Hranic, vzpírající se výkupu parcely pro stavbu automobilky Hyundai.
A loni na podzim přišel další takový návrh z Gandalovičova a Bursíkova ministerstva, který odmítla legislativní rada vlády. Ministři chtěli zavést »institut strpění« u vodních staveb. Majitel pozemků by musel strpět stavbu dříve, než by dostal náhradu za vyvlastnění. Zvlášť šokující je podpis šéfa Strany zelených pod návrhem novely. Vždyť zelení bojují například proti snahám Mostecké uhelné donutit k prodeji domů a pozemků obyvatele vesnic Horní Jiřetín a Černice, pod nimiž leží bohatá ložiska uhlí.
Právo bojovat
Opojení vidinou silného státu, kde běží stavba dálnic, přehrad a dalších politických pomníků jako na drátku, přichází bez ohledu na stranickou legitimaci.
Lehkost, s jakou si někteří politici pohrávají s představou efektivních řešení jen svědčí o jejich nepochopení, jakým osudovým zásahem do soukromí může být vyvlastnění. Člověk, jenž je ze dne na den postaven před nutnost vzdát se rodného domu, leckdy utrpí újmu, kterou nelze vyléčit penězi. A je povinností představitelů státu vyjít mu maximálně vstříc.
Jistě, leckdy mohou být požadavky, které si klade vyvlastňovaný, přemrštěné. Možná tomu tak někdy bylo i v případě farmářky Havránkové, jejíž rod hospodařil na vyvlastňovaných pozemcích několik století. Ani to však není důvod připravit ji o právo bránit svá pole u soudních dvorů, včetně těch nejvyšších. Porušením tohoto práva by byla zpochybněna ochrana soukromí a majetku každého z nás.
Opojení vidinou silného státu, kde běží stavby jako na drátku, přichází bez ohledu na stranickou legitimaci.
O autorovi| Jiří Leschtina, www.ihned.cz/leschtina -jiri.leschtina@economia.cz
|
|
|
|