NEWTON MEDIA MONITORING

Plné znění zprávy

VE STOPĚ ŠLOUFA A ZEMANA 16.10.2008  Ekonom  str. 30  Téma ekonomu Jiří Pšenička Finanční krize ohrožuje i partnerství veřejného a soukromého sektoru. Banky žádají od soukromníků větší finanční spoluúčast. Psal se 5. červen 2002 a do parlamentních voleb zbývalo už jen devět dnů. Sociálnědemokratický kabinet Miloše Zemana doslova za pět minut dvanáct schválil projekt, který počítal s tím, že osmdesátikilometrový úsek severomoravské dálnice D47 z Lipníku nad Bečvou k polským hranicím postaví a 30 let bude provozovat izraelská firma Housing & Construction. Poprvé v Česku mělo být využito metody skryté za zkratkou PPP (Public Private Partnership) anglicky označující partnerství veřejného a soukromého sektoru. Premiéra se vůbec nezdařila, možná i proto, že jí nepředcházelo jakékoliv výběrové řízení. Po příchodu nové Špidlovy vlády se ukázalo, že smlouva, kterou až po volbách s Izraelci podepsal odstupující ministr dopravy Jaromír Schling, v sobě skrývá řadu »virů« a Česku hrozí, že výstavba a provoz dálnice bude během 30 let stát podstatně více než avizovaných 125 miliard korun. »Mohlo to být až 500 miliard,« uvádí nyní pro týdeník Ekonom odborník, který se prověřováním dálničního projektu v té době zabýval. Hlavní problém byl v tom, že projekt byl špatně připraven, nebyl přesně a jasně definován a umožňoval, aby si koncesionář s využitím svých právníků v budoucnu z českého státního rozpočtu udělal »dojnou krávu«. Špidlův kabinet smlouvu vypověděl. Kvůli podezření z korupce začalo policejní i parlamentní vyšetřování, které však skončilo - jak jinak - do ztracena. Vláda zaplatila vypovězenému koncesionáři odstupné 626 milionů korun. Ani dnes si nejsme jisti, kdo co tímto projektem sledoval. Vybraný koncesionář byl sice označován za izraelskou firmu, ale v jeho týmu se podle svědků až podezřele často hovořilo rusky. Můžeme také připomenout, že tajemníkem řídícího výboru, který agilně působil v zákulisí, byl tehdy ještě neznámý olomoucký lobbista František Vybíral, někdejší politruk komunistické armády s čilými kontakty v postsovětských podnikatelských kruzích. Do řídícího výboru byl prosazen přímo lidmi z Housing & Construction. Dnes už z jeho životopisu víme, že o čtyři roky později, v roce 2006, byl hlavní postavou korupční kauzy biolíh a také, že byl velmi blízký zavražděnému mafiánskému bossovi Františku Mrázkovi (s Mrázkem i Vybíralem byl v kontaktu i šéfporadce Miloše Zemana Miroslav Šlouf). »Pan Vybíral byl nepochybně Mrázkův člověk,« říká jeden z českých podnikatelů, který se s Mrázkem a Vybíralem dříve stýkal. Reparát po šesti letech Toto všechno si je dobré připomenout i v současnosti, kdy se česká vláda v oblasti PPP po šesti letech chystá na reparát. Memento nesoucí kód D47 je stále živé. Kdyby se i další projekt nepovedl, lze se obávat, že to může celou myšlenku PPP, která je jinak v řadě jiných zemí vcelku úspěšně využívána, s konečnou platností zdiskreditovat. »Z hlediska mezinárodní reputace celé naší země by už bylo dobré, aby nějaké projekty byla zdárně dotaženy do konce. Třeba i proto, že příprava je finančně a časově velmi náročná jak pro zadavatele, tak pro všechny uchazeče. Nikdo nechce své peníze utrácet zbytečně,« poznamenává Petra Wendelová z firmy Ernst & Young, která v oblasti PPP působí jako poradce. Sama připouští, že situaci komplikuje i světová finanční krize. Projekty jsou obvykle financované tak, že zhruba 80 procent tvoří bankovní úvěry a 20 procent je takzvaná »equita« (vlastní kapitál koncesionáře). Nyní se projekty ocitají ve zcela jiných podmínkách, než s jakými jejich autoři i uchazeči počítali. Banky chtějí, aby soukromníci do PPP projektů vložili více peněz ze svého. Podobně jako u developerských projektů, kde dnes žádají už kolem 30 procent. To samozřejmě může negativně ovlivnit jak zájem soukromníků o projekty, tak finanční podmínky pro veřejný sektor. 40 miliard pro soukromníky Největším a nejnákladnějším pilotním PPP projektem se má v nejbližších dnech zabývat Topolánkova vláda. Týká se jihočeské dálnice D3. Počítá s tím, že vybraná firma postaví a 30 let bude provozovat 71,4 kilometru komunikace z Veselí nad Lužnicí až po státní hranici s Rakouskem v Dolním Dvořišti. K tomu dostane koncesionář do správy i všechny dosud postavené a rozestavěné »severní úseky« D3 od Veselí nad Lužnicí až po Novou Hospodu (53,8 kilometru), takže celkem se bude starat o 125,2 kilometru autostrády táhnoucí se napříč Jihočeským krajem. Uvedený projekt doznal během posledních měsíců výrazných změn. Ještě loni se totiž počítalo s tím - a k tomu byl vypracován i původní koncesní projekt -, že soukromník postaví jen 30 kilometrů v úseku Tábor-Bošilec. Od uvedeného záměru Ministerstvo dopravy ustoupilo, koncesní projekt hodilo do koše a začalo psát nový. Rozhodlo se od Tábora na jih zatím pokračovat klasickým způsobem »za vlastní peníze« (výstavba byla zahájena v minulých dnech) a teprve na jižnější úseky aplikovat metodu PPP. Na jednu stranu je tento záměr vítán - 30 kilometrů bylo pro PPP málo - na druhou si nelze nevšimnout, že úseky navržené pro PPP nejsou k samotné stavbě zdaleka připravené. Ať už se to týká výkupu pozemků, územního či stavebního řízení. Je to stále rovnice o řadě neznámých, přičemž u PPP platí, že čím více otazníků, tím větší částky si uchazeči zakalkulují do svých cen jako rizika projektu. Nepřesvědčivá výhodnost Svěřit stavbu v této fázi soukromému subjektu se může jevit jako odvážné, přičemž se nabízí paralela právě s D47. Ministerstvo šéfované Alešem Řebíčkem (ODS) se ale snaží minusy otočit v plusy. Ve svém novém koncesním projektu - nijak rozsáhlém textu, jehož kopii má týdeník Ekonom k dispozici - se například hovoří o tom, že soukromý koncesionář není na rozdíl od státu při výkupu pozemků nebo zajišťování práv k pozemkům vázán striktními legislativními pravidly a jeho přístup tak může být »podstatně flexibilnější«. Nemluví se už ale o pořizovacích cenách pozemků ani o případných průtazích při výkupech. Jako diskutabilní se v tomto případě může jevit i uváděná ekonomická výhodnost. Čistá současná hodnota celkových nákladů koncesního modelu byla spočítána na 40,39 miliardy korun, u klasického modelu financování to vyšlo na 42,46 miliardy. Úspora při PPP tak má dosáhnout cirka dvou miliard korun, což dělá necelých pět procent. Obvykle se bere za dostatečně přesvědčivé, je-li rozdíl od pěti procent nahoru. Otazníky se vznášejí i nad odborným zázemím. Když se ministerstvo loni rozešlo, údajně ve zlém, s lídrem předchozího poradenského konsorcia, britskou firmou Mott MacDonald, proměnil se poradenský tým za pochodu. V jeho čele je dnes advokátní kancelář Weil, Gotshal & Manges, která dnes už nechybí u žádně významnější transakce v resortu dopravy. Finanční poradenství zabezpečuje Státní fond dopravní infrastruktury ve spolupráci a pražskou firmou Facility a překvapivě i s bankou ING Bank (ta přitom původně působila v konsorciu s vyloučeným poradcem Mott MacDonald). Dálnice na Sekyru? Nabízí se otázka, čím je možné garantovat, že se příběh D47 nebude opakovat. »Projekt je dobře připraven v souladu s evropskými standardy v oblasti PPP,« tlumočí uklidňující stanovisko náměstka ministra dopravy Jiřího Hodače mluvčí resortu Karel Hanzelka. Přestože se v případě D3 nepočítá s udělením koncese bez soutěže, už loni se nápadně často v kuloárech, včetně řídícího výboru, hovořilo o tom, že tento PPP projekt je dopředu připraven pro českou developerskou skupinu Sekyra Group. Samozřejmě bez jakýchkoliv důkazů. Na začátku září poskytl Sekyra rozhovor deníku E15, kde svůj vážný zájem o PPP projekty v oblasti dopravy potvrdil. Konkrétně hovořil právě o dálnici D3, též o železniční rychlodráze na letiště a také o východočeské rychlostní komunikaci R35, kde Ministerstvo dopravy nyní též uvažuje o použití metody PPP. I týdeník Ekonom v září žádal podnikatele Sekyru o rozhovor na téma PPP, ale prosba se nesetkala s pozitivní odezvou. Samozřejmě ale nelze vyloučit, že zájem Sekyra Group stejně jako dalších firem ve světle současné finanční krize může výrazně ochladnout. Odklad v Pardubicích Další skandál v oblasti PPP už není myslitelný, toho si je většina zainteresovaných osob vědoma. Snad i to může být důvod, proč má příprava nových pilotních projektů oproti původním plánům obrovský časový skluz. Asi nejdále jsou nyní dva projekty z oblasti zdravotnictví. První se týká komplexní modernizace a dostavby Pardubické krajské nemocnice, druhý dostavby ubytovacích objektů v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Pardubický záměr prošel »bez ztráty kytičky« stadiem schválení koncesního projektu i takzvaným soutěžním (koncesním) dialogem, kdy si potenciální zájemci se zadavateli vyjasňovali technické parametry, právní a finanční podmínky. Nyní je celá věc ve stadiu přípravy závazných nabídek. Ty se měly už začít předkládat, z posledních neoficiálních informací ale vyplývá, že se lhůta prodlouží. Nabídky budou předkládány nejdříve na začátku příštího roku. Potom by mělo přijít na řadu vyhodnocování a výběr vítěze. Ještě před podpisem koncesní smlouvy musí vše schválit krajské zastupitelstvo, jak to vyžaduje koncesní zákon (u státních projektů výběr koncesionáře posvěcuje vláda). Tři finalisté Vybraný koncesionář by měl pardubickou nemocnici celkově zrekonstruovat nákladem zhruba dvě miliardy korun a v dalších 30 letech zabezpečovat vše, co bezprostředně nesouvisí s poskytováním zdravotní péče. Soutěžního dialogu se účastnily tři firmy. Podle informací týdeníku Ekonom první byla PPP Hospital CZ, kterou vlastní pražská stavební firma Průmstav. I další uchazeč má sídlo v Praze, je to firma TCF Czech, která ale patří východočeskému stavebnímu a developerskému koncernu VCES (majoritně je ovládán význačnou francouzskou stavební skupinou Buygues). O koncesi se také uchází firma Pardubice Hospital Concession, jejímž majitelem je britská firma John Laing (jde o společnost zaměřenou na veřejnou infrastrukturu a právě PPP, která v Česku uzavřela partnerství se stavební firmou Metrostav a tendru se údajně účastní s již zmíněnou developerskou firmou Sekyra Group). Zajímavé může být, že původním vlastníkem druhé i třetí uchazečské firmy, TCF Czech i Pardubice Hospital Concession, byla firma ASB Prague. »S PPP v Pardubicích nemáme nic společného. My jsme ty firmy pouze založili, jelikož se zabýváme prodejem takzvaných ready-made companies,« vysvětluje věc jako náhodu jednatel a spolumajitel ASB Prague Rudolf Vřeštál. Pardubický projekt mohou ovlivnit nadcházející krajské volby. Finální verdikt každopádně čeká na nové zastupitelstvo. Lídr sociálnědemokratické opozice Radko Martínek se záměrem v zásadě souhlasí - jiná možnost, jak nemocnici zmodernizovat podle něj ani není -, ale je otázkou, kam až jsou představitelé kraje ve své podpoře ochotni zajít. Podle informací týdeníku Ekonom se totiž nyní diskutuje i o tom, zda kraj poskytne své nemocnici garance, aby koncesionář měl stoprocentní jistotu, že pardubická nemocnice dostojí veškerým svým závazkům. »Připouštím, že je tady určitý problém s tím, že krajská nemocnice je dnes akciovou společností, což se odráží v její kredibilitě,« nezastírá Petra Wendelová z firmy Ernst & Young, která v Pardubicích působí jako finanční poradce. Vysoký rating kraje, jakožto veřejné instituce, se nepřenáší na akciovou společnost tak jednoznačně jako u příspěvkové organizace. Poskytne kraj garance, že v případě finančních potíží nemocnice uhradí závazky ze svého? Jak vysoké tyto garance budou? Týdeník Ekonom se ptal náměstka hejtmana Romana Línka (KDU-ČSL), který má k problematice nejblíže. Ten však nereagoval ani na žádost o schůzku, ani neodpověděl na písemné otázky. Stejní uchazeči Zhruba stejně jako v Pardubicích je na tom i PPP projekt v pražské Ústřední vojenské nemocnici, jehož předmětem je výstavba ubytovny pro personál nemocnice (zhruba 240 lůžek), dále ubytovny hotelového typu (260 lůžek) a parkoviště (300 míst). Vláda jej schválila na podzim loňského roku. Součástí nového vybavení a poskytovaných služeb by se měl stát i bazén. Nemocnice chce svůj areál s pomocí soukromého kapitálu dostavět do podoby špičkového vojenského zdravotnického zařízení srovnatelného s podobnými pracovišti v ostatních zemích NATO. Investiční náklady jsou odhadovány na 750 milionů korun. Předpokládané uvedení do provozu je v roce 2011. »V současné době probíhá soutěžní dialog, do kterého byly vybrány tři firmy. Jejich jména jsou předmětem obchodního tajemství,« uvádí k projektu, u něhož jako poradce asistuje firma Deloitte, Iva Ruskovská, mluvčí nemocnice. Neoficiální zdroje hovoří o tom, že uchazeči jsou ze dvou třetin stejní jako v Pardubicích. Mají mezi nimi být opět Průmstav a John Laing s partnery, třetím pak německý Hochtief. Vedení nemocnice informace týdeníku Ekonom nijak nekomentovalo. Nadále ale předpokládá, že vyjednanou koncesní smlouvu vláda schválí ve druhém čtvrtletí příštího roku. Partnerství by mělo být uzavřeno na 25 let. Podmínky do konce roku Jiné dva projekty se připravují v resortu Ministerstva spravedlnosti. První má za cíl postavit úplně nový justiční areál v Ústí nad Labem, druhý věznici s ostrahou v Rapoticích u Brna. Oba počítají s koncesní smlouvou na 25 let a u obou by se celkové platby ze strany státu měly pohybovat kolem čtyř miliard korun (jsou v tom »celoživotní náklady« zahrnující menšinově náklady na výstavbu a většinově pětadvacetiletý provoz). Na ústeckém projektu se jako poradci podílejí firmy Mott MacDonald, Česká spořitelna a právní služby zajišťuje advokátní kancelář CMS Cameron McKenna, věznici pomáhá připravovat trio Deloitte, Atkins a advokátní kancelář Havel & Holásek. »Zpracované koncesní projekty byly v květnu schváleny vládou. Byl ustanoven řídící výbor a nyní finalizujeme sestavování dvou meziresortních výběrových komisí,« tvrdí náměstek ministra spravedlnosti František Steiner. Resort prý usiluje o to, aby do konce roku byly známy podmínky, podle kterých budou koncesionáři vybíráni. Tak jako jinde se nejdříve počítá se soutěžním dialogem. »Na přelomu roku by mělo být vypsáno výběrové řízení na justiční areál, přičemž výběrový proces by měl trvat po celý příští rok. U věznice záměrně počítáme se zhruba tříměsíčním zpožděním, aby nedocházelo k souběhu lhůt,« poznamenává Steiner. Steiner si nemyslí, že by zájem investorů v souvislosti s finanční krizí měl opadnout. Zatím u obou projektů registrují osm až deset předběžných zájemců. Podle jeho názoru mohou PPP projekty v současném moři nejistoty představovat bezpečné investice, protože veřejný sektor je obvykle považován za nejlepšího dlužníka. Ministerstvo si ale stále nechává otevřena zadní vrátka. Bude prý záležet, kolik peněz budou soukromí investoři za své služby po státu žádat (v souvislosti s PPP projekty se hovoří o takzvaném poplatku za dostupnost). »Kdyby nám vítězové obou soutěží nabídli horší podmínky, než s jakými se kalkulovalo ve finančních modelech obsažených v koncesních projektech, tak samozřejmě nelze vyloučit, že od PPP ustoupíme,« prohlašuje Steiner. Náměstek je přesvědčen, že projekty je třeba velmi precizně připravit. »Vzhledem k tomu, že s tím zatím nejsou žádné zkušenosti, myslíme si, že je nutné, aby zadání bylo zcela jasně a nezpochybnitelně definováno. Až bude více zkušeností, budeme moci dát soukromým subjektům větší prostor k vlastní kreativitě,« zdůrazňuje Steiner. Koncesionáři v tomto případě převezmou projekty ve stadiu vydaného stavebního povolení. Odpískané Vary, Ústí, Homolka V rámci projektů PPP je klíčovým ukazatelem »hodnota za peníze«. Jde o to, jaký objem služeb a v jaké kvalitě veřejný sektor za vynaložené prostředky získá. Porovnává se, zda vyšší hodnotu za peníze přinese veřejnému sektoru klasický model financování, či koncesní model. Jak už bylo řečeno, u dálnice D3 vychází rozdíl necelých pěti procent. V resortu spravedlnosti bylo spočítáno, že u ústeckého justičního areálu by celoživotní náklady měly být při použití PPP o 8,4 procenta nižší než u tradičního způsobu, u věznice je rozdíl 12,5 procenta. Jde zatím jen o teorii, až samotná soutěž ukáže, zda úspory mohou být skutečně tak vysoké. Ještě před rozhodováním vlády byl zrušen dříve plánovaný třetí resortní PPP projekt (justiční areál v Karlových Varech), kde byl PPP model shledán jako výhodnější jen o dvě procenta, což je na úrovni statistické chyby. Práci na přípravě pilotních PPP projektů zahájila už Špidlova vláda v roce 2004, pokračovala v nich i vláda Grossova a Paroubkova. S příchodem Topolánkova kabinetu byly tři z původních deseti připravovaných projektů zastaveny, protože se ukázalo, že pro veřejný sektor prokazatelné výhody nepřinášejí. Kromě justičního areálu v Karlových Varech byla odpískána i soukromá investice do pražské Nemocnice na Homolce, stejně jako výstavba univerzitního kampusu v Ústí nad Labem. Další projekt - regenerace »brownfieldu« Ponava v Brně (včetně vybudování sportovního a volnočasového centra) - zamrzl. »V revitalizaci Ponavy město Brno zatím nejde cestou PPP,« říká neurčitě mluvčí brněnského magistrátu Pavel Žára. Kdo bude konkurovat rychlodráze? Z původního seznamu tak kromě D3, dvou nemocničních a dvou justičních projektů zůstal ve hře už jen druhý projekt AirCon, zahrnující modernizaci, dostavbu a provozování železniční trati mezi centrem Prahy a ruzyňským mezinárodním letištěm. Osud tohoto projektu, jehož celkové náklady se každopádně budou počítat v desítkách miliard korun (součástí stavby má být i 6,2 kilometru dlouhý tunel), je ale nadále nejistý. »V současnosti prochází obdobím zpřesňování,« uvádí náměstek ministra dopravy Emanuel Šíp. Zájemci o koncesi budou nepochybně chtít jasnou odpověď, zda se skutečně počítá s prodloužením pražského metra (trasa A) až na letiště a zda se počítá i s druhým železničním spojení na letiště ze Smíchova. Dvě další alternativní spojení by ekonomiku PPP projektu nepochybně ovlivnila. »Je jasné, že tato otázka musí být položena a vyřešena před podpisem koncesní smlouvy,« myslí si náměstek Šíp. Zároveň ale nepřímo říká, že nelze nikomu garantovat, že nebude mít v železniční dopravě na letiště konkurenci. »Nikdo rozumný nemůže předpokládat, že po dobu předpokládaného PPP, která je zatím uvažována na 30 let, zůstane okolní železniční síť i struktura dopravobecní ní obsluhy pražského letiště a poptávky po této obsluze beze změny. Proto bude muset koncesní smlouva počítat s případnými změnami poptávky a musí obsahovat i ustanovení o finančním vypořádání,« doplňuje Šíp. Obce jsou rychlejší Partnerství veřejného a soukromého sektoru se však netýká jen státu. Zdá se, že na úrovni se projekty dostaly už mnohem dál. Samozřejmě je otázkou, co všechno lze pod PPP zahrnout. »Ten pojem PPP je někdy vymezován velmi široce. Každopádně hraničním bodem je na jedné straně privatizace, na druhé situace, kdy veřejné služby zajišťuje pouze veřejný sektor. To, co je mezi tím, lze chápat jako PPP,« říká Bohdan Hejduk, vrchní ředitel skupiny, která má na Ministerstvu financí na starost správu rozpočtu. Za PPP tak mohou být při této definici označeny i všechny smlouvy na provozování vodohospodářských sítí, veřejného osvětlení a tak dále. Hejdukova kolegyně Kateřina Helikarová ale doplňuje, že pro ministerstvo je dnes klíčové, zda zadavatelé postupují podle koncesního zákona. V takovém případě totiž jejich úřad dává k projektům svá odborná stanoviska, a to i v případě, že zadavatelem je samospráva - kraj, město, obec. V internetovém rejstříku koncesních smluv najdeme nyní tři záznamy. První se týká dodávky tepla pro město Bohumín (dvacetiletou koncesi získala loni v listopadu společnost ČEZ). »Nejedná se o typický projekt PPP, protože ten znamená „postav, provozuj a předej“, kdežto v našem případě koncesionář zařízení postaví a my zaručujeme dlouhodobý odběr s možností dalšího prodloužení,« říká starosta Bohumína a senátor Petr Vícha (ČSSD). Město Tachov udělilo loni dvacetiletou koncesi na správu a provozování fotbalového hřiště s umělou trávou místní firmě NYSADE. »Rozhodli jsme se pro projekt PPP proto, že jsme si zkalkulovali provoz a tento postup se nám jevil jako výhodný,« uvádí vedoucí odboru rozvoje tachovské radnice Helena Červinková. Předmětem probíhajícího koncesního řízení je nyní například i dlouhodobé zajišťování sociálních služeb v Královéhradeckém kraji, provoz vodohospodářské infrastruktury v mošnovské průmyslové zóně či centrální zásobování teplem v Kopřivnici. Město Zlín chce formou PPP zajistit provozování připravovaného nového kongresového centra. Hlavní město Praha zase uvažuje, že formou PPP bude stavět trasu D pražského metra z Hlavního nádraží po Písnici. Čtvrtý pražský obvod zase plánuje, že s pomocí soukromých partnerů vybuduje nové parkovací domy. Dlouhodobé financování Plánů je v této oblasti nepochybně mnoho. Teprve čas ukáže, zda veřejný sektor ve výsledku skutečně ušetří. PPP má v tomto směru i řadu kritiků. Proti se vyslovuje třeba ředitel Liberálního institutu Miroslav Ševčík. »Vzhledem k tomu, že se financování projektů pomocí PPP děje dlouhodobě, téměř výhradně nad rámec trvání jednoho politického cyklu, je činění politiků o to nebezpečnější, že budoucí politické reprezentace nebudou moci s těmito vázanými finančními prostředky pracovat,« zopakoval jednu ze svých hlavních výhrad. Podle něj se vytváří hutné korupční prostředí, kdy tyto dlouhodobě financované projekty jsou rozdávány subjektům přátelsky nakloněným současným politikům. Prst varovně zdvihá i prezident NKÚ František Dohnal. »Naši zahraniční kolegové, kteří jsou v tomto dál, nás varují. Upozorňují, že je to oblast, která si zaslouží řádný dohled, protože soukromý sektor bývá silnější a chytřejší,« varoval v nedávném rozhovoru pro týdeník Ekonom. *** Pilotní PPP projekty a jejich stav Dostavba Pardubické krajské nemocnice Příprava závazných nabídek Dostavba Ústřední vojenské nemocnice Probíhá soutěžní dialog Nový justiční areál v Ústí nad Labem Příprava výběrového řízení Nová věznice s ostrahou v Rapoticích Příprava výběrového řízení Dostavba dálnice D3 Koncesní projekt před schválením vládou Nové železniční spojení s ruzyňským letištěm Realizace formou PPP se stále zvažuje Regenerace brownfieldu Ponava v Brně Realizace formou PPP pozastavena Dostavba Nemocnice na Homolce Realizace formou PPP zrušena Nový justiční areál v Karlových Varech Realizace formou PPP zrušena Nový univerzitní kampus v Ústí nad Labem Realizace formou PPP zrušena Pramen: Šetření týdeníku Ekonom Kde se PPP ve světě nejvíc využívá Dopravní infrastruktura (dálnice, tunely, mosty, rychlodráhy) Administrativní a ubytovací kapacity (úřady, soudy, ubytovny, administrativní prostory, věznice) Zdravotnictví (nemocnice) Školství (univerzitní komplexy, studentské koleje, školy) Obrana (výzbroj, speciální infrastruktura) Utility (vodárentsví) Pramen: PPP Centrum Foto popis| 2. října 2008 zahájil premiér Topolánek a hejtman Zahradník stavbu dálničního úseku Tábor-Veselí nad Lužnicí. Původně se měl stavět už jako PPP projekt, nakonec se pokračuje za státní peníze. Foto: ČTK Foto popis| Podle Petry Wendelové z Ernst & Young by už bylo dobře nějaký PPP projekt dokončit. Foto autor| Foto: Radim Beznoska Foto popis| Projekt týkající se nového justičního vydaného stavebního povolení. Na Foto popis| 2 miliardy korun má stát ušetřit, když svěří jihočeský úsek dálnice D3 soukromé firmě. Foto popis| areálu v Ústí nad Labem převezme vybraný koncesionář ve stadiu kreativitu nezbude mnoho prostoru. Foto: Archiv Foto popis| Těsně před volbami v roce 2002 zahájil Miloš Zeman výstavbu dálnice D47. PPP projekt skončil fiaskem. Foto autor| Foto: ČTK Foto popis| Také nejvyšší most na světě - Pont de Millau v jižní Francii - byl financován ze soukromých zdrojů. Koncesi na jeho provozování má až do roku 2080 firma Eiffage. Foto autor| Foto: Profimedia.cz Foto popis| Výstavba a provozování věznice s ostrahou v Rapoticích metodou partnerství veřejného a soukromého sektoru má podle propočtů státu ušetřit 12,5 % nákladů. Foto autor| Foto: Archiv

© 2008 NEWTON Media a.s. www.newtonmedia.cz