NEWTON MEDIA MONITORING

Plné znění zprávy

Polopravdy kolem dálnice D3 18.6.2007  Literární noviny  str. 08  Téma Martin Říha Politika územního rozvoje České republiky zcela ignoruje přírodní složku prostředí. V některých dotčených obcích se s tím nesmířili a bojují dál. Čas od času se v tisku, místním, regionálním či celostátním, objeví článek věnovaný dálnici D3. Vedle věcných informací se zde pravidelně setkáváme s formulacemi více než zavádějícími. „Dálnice je potřeba, ale bohužel ještě nebude“, „Jihočeši chtějí rychlé spojení s Prahou” – podobné zkratky jsou, zdá se, u některých žurnalistů velice oblíbené. Nejsou to jistě lži, s pravdou ale mají zmíněné věty společného jen málo. Podívejme se kupříkladu na větu z článku v letošním Jílovském zpravodaji Dálnice D3 – Mýty a polopravdy jejích odpůrců: „Všichni jezdíme auty, ale ne všichni hodláme připustit, že výstavba dálnic je nezbytnost“. Krásná ukázka zjednodušující demagogie. Tak především ne všichni jezdíme auty. Ti, co jezdí, se dále dělí na ty, kdo jezdí autem i do sto metrů vzdáleného obchodu, a ty, kdo auto používají jen v případě nezbytí – tedy nevede-li k cíli konkurenceschopná (časem, cenou) veřejná doprava nebo potřebujeme-li převézt něco, co neuneseme a veřejnou dopravou neuvezeme. Autor pomíjí fakt, že mnozí z odpůrců trasy dálnice D3 kolem Jílového a Posázavím nezpochybňují obecnou potřebnost dálnic v silničním dopravním systému naší země. Odmítají ale zcela nové vedení kapacitního silničního spojení Praha – České Budějovice územím s vysokou přírodní a krajinnou hodnotou a s intenzivně využívaným vysokým rekreačním potenciálem, kde nejsou žádné velké zdroje a cíle nákladní dopravy (velká průmyslová města), která by vedení právě tudy ospravedlňovala. Příroda, krajina, osídlení, stálí obyvatelé i rekreanti stavbou a provozem dálnice utrpí značnou újmu na kvalitě svého dosud nenarušeného prostředí. Přitom na směru Praha – Benešov u Prahy – Tábor – České Budějovice funguje železnice, která bude brzy s využitím prostředků Evropské unie výrazně zmodernizována a provoz na ní zrychlen, takže se stane atraktivnější pro nákladní i osobní dopravu. A hlavně, i pro silniční dopravu jsou zde k dispozici hned dva stávající silniční koridory, D1 + I/3 Praha – Mirošovice – Benešov – Tábor – České Budějovice a R4 + I/4 + I/20 Praha – Příbram – Písek – České Budějovice, jejichž parametry lze zlepšovat, i když ne na úroveň dálnice či rychlostní silnice, ale jejichž společná kapacita po potřebných úpravách bude spolu s přesunem části dopravy na železnici schopná nárůst dopravy ještě značnou dobu nést. Zvlášť po zavedení mýtného se lze obávat poklesu zájmu o silniční dopravu obecně a návrat části zátěže na modernější železnici. Rozšíření stávající silnice I/3 na čtyřpruh a její opatření mimoúrovňovými kříženími s ostatní silniční sítí v úseku Praha – Benešov, vybudování obchvatů Olbramovic a Miličína by odstranilo hlavní závady stávající silnice na Tábor a prodloužení čtyřpruhu na I/4 za Dubenec, obchvat Čimelic a úprava křižovatky u Nové Hospody by totéž zajistilo na silnici na Písek. Dál už zátěže nevyžadují náročnější úpravy a Posázaví a Sedlčansko může být ještě léta od dálnice uchráněno. Otázka je, jestli je reálné očekávat tyto investice souběžně s výstavbou dálnice nebo dokonce po poklesu zátěže těchto silnic v důsledku vybudování dálnice. Snahou odpůrců dálnice bylo a je nejdříve provést tato posílení kapacit a bezpečnosti stávajících silnic a zhodnotit výsledek. Pak teprve uvažovat nad novou dálnicí, kdyby pokračující trend nárůstu zátěží jejich kapacitu překročil, a dobře vážit kudy. Technická opatření na ochranu životního prostředí před stavbou a provozem dálnice samozřejmě existují, ale jejich účinnost nelze přeceňovat. I tunel musí být někam odvětrán a na rozdíl od volného vedení trasy krajinou jsou výduchy větracího systému bodovým zdrojem koncentrovaného znečištění ovzduší i hluku. Lépe se chrání před šířením hluku do okolí dálnice vedená v zářezu a na terénu, kde lze snadno umístit protihlukové zábrany a izolační zeleň i ve větší vzdálenosti od trasy než na náspech a mostech. I při provedení všech technicky a ekonomicky dostupných opatření se hluk z dopravy po dálnici šíří krajinou do vzdáleností stovek metrů až kilometrů jako sice málo slyšitelná, ale trvalá zátěž obyvatel i přírody a není před ním kam utéci – musíte si prostě „zvyknout“. Zatímco Pražané mají tyto nevýhody intenzivní dopravy alespoň zčásti kompenzovány bohatou nabídkou obchodů, služeb, kultury, sportu, dostupností kvalitní zdravotní a sociální péče, zbudou obyvatelům a rekreantům z dotčeného území jen emise hluku a znečištění ovzduší, nepočítáme-li iluzi úspory několika minut při nečetných cestách autem do Prahy a z Prahy – ovšem jen po pražský silniční okruh. Tam už je bezpečně pohltí a zdrží zácpy a celá hrůza bídného silničního spojení mezi okrajem Prahy a centrem. Ovoce své angažovanosti nebo netečnosti Právě proto trvalo Ministerstvo životního prostředí na porovnání více variant dopravního (nejen dálničního) spojení Prahy a Českých Budějovic. Proto chtělo porovnat investiční a provozní náklady a dopady na obsluhu území i na životní prostředí a veřejné zdraví ve více variantách řešení tohoto problému. Nutno říci, že ani Ministerstvo dopravy a Ředitelství silnic a dálnic, ani Ministerstvo pro místní rozvoj a Středočeský kraj jako orgány územního plánování nesehrály tu úlohu, která přísluší veřejné správě a dobrému hospodáři s potenciálem území. Komplexní porovnání provedeno nebylo a Ministerstvo životního prostředí bylo „odkázáno do jeho kompetencí“. Porovnávaly se tedy jen vlivy na životní prostředí a veřejné zdraví a podklady pro „konkurenční varianty“ k té prosazované „stabilizované“ si musely obce, environmentální iniciativy a Ministerstvo životního prostředí pořídit samy, „za své“, v časové tísni a bez možnosti využít odborný potenciál velkých projektových organizací na to zařízených. Vyhodnocení SEA k návrhům obou územních plánů velkých územních celků tím pádem nebylo provedeno korektně a vyznělo tendenčně ve prospěch Ředitelstvím silnic a dálnic prosazované „stabilizované“ trasy. Ani punc „veřejné prospěšnosti“, udělený Středočeským krajem této investici ve schválených územních plánech, ani další schválené dopravní koncepce za těchto okolností neopravňují k tvrzení, že „právě tudy“ musí být „prohnána“ dálnice. O vadné Politice územního rozvoje ČR, ignorující zcela přírodní složku prostředí, by bylo lépe se nezmiňovat. V některých dotčených obcích se s tím nesmířili a bojují dál. Mnohé obce vyhlásily stavební uzávěru a chtějí se bránit všemi prostředky. Asi si dovedou představit, jak se jejich životní prostředí na mnoho let změní na staveniště, jak utrpí už teď bídné silnice, které by peníze už dnes potřebovaly víc než sůl, stavební dopravou a co je čeká, až bude dálnice v jejich blízkosti uvedena do provozu. Chybné vyměření důchodu se dá opravit na papíru formátu A4 během několika dnů. Chyby v územním plánování a realizaci staveb, jako je dálnice, budou neopravitelné a jejich důsledky ponese území a jeho obyvatelé desítky či stovky let. Proto by tu mělo platit víc než jinde ono tesařské a truhlářské moudro dvakrát měř, jednou řež. Lidé by měli přemýšlet o svých životních podmínkách a o impulsech ke změnám v jejich prostředí odpovědně dříve, než ty změny nastanou. Koneckonců oni budou sklízet ovoce své angažovanosti nebo netečnosti. Sláva každému, kdo na příležitost do věcí zasáhnout upozorňuje včas, i kdyby nevolil nejlepší argumenty k vyburcování. Jednu z klíčových příležitostí, jak odvrátit naznačená nebezpečí, už občané i obce dotčené stavbou dálnice promeškali, když dopustili schválení územních plánů velkých územních celků Benešovska a jižního okraje Prahy zastupitelstvem Středočeského kraje. Ani tyto plány však nejsou neměnné a nezměnitelné, bude-li dost sil a vůle po jejich změně. Dokud nenabude moci územní rozhodnutí o umístění stavby, lze stále jednat. Záleží na všech, kterých se to dotkne, s jakou radostí či hořkostí si za pár let budou zpívat: „Teď už máme, co jsme chtěli.“ O autorovi| MARTIN ŘÍHA, Autor je odborník na územní plánování a posuzování vlivu staveb na životní prostředí.

© 2007 NEWTON INFORMATION TECHNOLOGY, s.r.o. www.newtonit.cz